Torze žaludku a sleziny
28. 8. 2009
Torze žaludku a sleziny
Tento článek se netýká jenom zmiňovaného plemena RR, ale toto onemocnění se vyskytuje především u velkých plemen...
MÉ ZKUŠENOSTI S TORZÍ ŽALUDKU A SLEZINY
Ridgeback bohužel patří mezi plemena, které torze postihuje poměrně ve vysokém procentu. Jelikož jsem za poslední dobu měla u svých dvou psů tři torze - jednu z toho sleziny, tak jsem se začala o příčiny trochu zajímat.
První případ byla moje téměř jedenáctiletá Linda, u níž mě výskyt torze obzvláště udivil, jelikož prevence v jejím případě byla podle všech doporučení dokonalá, v té době držela dietu z důvodu mírné nadváhy, a proto dostávala jen velmi malé dávky - asi hrst granulí. Po jídle se Linda zásadně nikdy nepohybovala rychleji než šnek, okamžitě po jídle si vždy lehla a ani se nehnula a přesto: kolem půlnoci začala být neklidná a chtěla ven, což jí nikdy nenapadlo. Zalezla do boudy a nemohli jsme jí vytáhnout, to mi bylo hned podezřelé, tak jsme jí násilím vytáhli a všimla jsem si nepatrného nadmutí na levé straně břicha. Hned mi bylo jasné, že je zle, naložili jsme ji do auta a jeli na pohotovost, v autě slintala a hekala, bylo vidět, že má bolesti.
Když jsme dojeli k veterináři, tak už byla poměrně hodně nafouknutá, následoval RTG- podle mne v tu chvíli zbytečný, akorát nás několik dalších minut plných bolesti zdržel. Pak už rychle následovala operace. Přesto, že mne tak trochu odrazovali podstupovat operaci tak starého psa, že prý má velmi malou šanci přežít ve zdraví, tak jsem nemohla říci nic jiného než, že to zkusíme. Naštěstí se vše povedlo a Linda je dnes již rok po operaci a těší se opravdu dobrému zdraví.
Druhý případ byla torze sleziny u mého desetiletého Kašpárka. Vrátili jsme se z procházky, kde byl nadmíru aktivní, jak je jeho zvykem. Celou dobu jen vesele sprintoval a hopsal sem a tam po lese. Asi po dvaceti minutách, co jsme se vrátili domů, když jsem akorát chtěla odejít, jsem si všimla, že Kapík stojí na zahradě a kouká tupě před sebe. Vůbec nereagoval na můj hlas, nafouknutý sice nebyl, ale ten křečovitý postoj mne hned upozornil na to, že je něco špatně. Neváhala jsem a okamžitě jsem odjela na veterinu. Teprve tam se začal nadýmat, a to závratnou rychlostí - ne jako u torze žaludku. Torze sleziny má mnohem rychlejší průběh, a proto je většinou smrtelná.
Když najde majitel psa již nadmutého, tak ho většinou už zachránit nestihne. A jelikož se začal nadýmat až na operačním stole, tak jsme to stihli! Ale bylo to opravdu, jak se říká o fous, slezina už měla každou chvíli prasknout. Sama jsem odejmutou slezinu viděla, vážila odhadem tak tři kila. Na torzi sleziny nemá vliv potrava, ale ve srovnání s torzí žaludku je to naprosto náhodný a výjimečný jev, většinou torzi žaludku jen provází. Podle veterináře by se to asi nestalo, kdyby šel na procházce v klidu. Slezina se musela přehodit náhodným pohybem. Samozřejmě svou roli hrál i vyšší věk.
No a za pár měsíců, když už se Kašpárek z této operace vzpamatoval, nás opět v noci vytrhl z klidu. Začal se chovat neklidně a chtěl ven. Už mi bylo jasné, o co jde, akorát mne udivilo, že z něj ucházel dost silný zápach, protože jsem četla, že při torzi ze psa nemůže nic ucházet ani horem ani dolem. No a když jsme po nekonečné jízdě opět dorazili k doktorovi, tak mu nejdříve zkoušeli vypláchnout žaludek. Vždy totiž nemusí jít o úplnou torzi, ale pouze o nahromadění plynů. No a naštěstí se výplach podařil a operovat se nemuselo, ovšem byla jsem upozorněna, že možnost opakování torze nelze vyloučit a jestli se to má stát, tak tomu ničím nezabráním. Možnost opakování je celkem pravděpodobná.
Jediné, o co se preventivně snažím, je to, že nepodávám míchanou potravu, aby byla co nejmenší možnost zkvašení. Buď dávám jen maso a to pokud možno syrové, nebo jen přílohy. Nevím, zda to je náhoda, ale torzi dostali vždy po granulích, které jim dávám jen výjimečně. Vliv stravy na možnost torze ale prokázán nebyl. Podle mne nelze torzi zabránit ani zamezením pohybu.
Dočetla jsem se tyto zajímavosti:
Postižení může být různého rozsahu od jednoduché dilatace až po dilataci s částečným nebo úplným přetočením - torzí - žaludku. Vlivem změněných anatomických poměrů dochází k městnání krve v břišních orgánech a ke značnému zvětšení sleziny. Je tedy snížen odtok krve z orgánů břišní dutiny, což vede k poklesu srdečního tlaku a snížení srdečního výkonu. Může nastat srdeční arytmie. Dochází k vytváření endotoxinů a tím k nedostatečnému prokrvení a okysličování orgánů, včetně centrálního nervového systému.
Důsledkem dilatace je většinou nahromadění velkého množství plynu v žaludku a jeho chemická analýza ukázala, že se jedná o spolykaný vzduch. V některých případech se torze vyskytuje bez předchozí dilatace. Při chirurgickém řešení u psů s predispozicí k tomuto zdravotnímu problému a prvním výskytem torze žaludku v některých případech pomohla fixace žaludku a počet recidiv klesl. Výskyt případů dilatace, případně torze žaludku u velkých plemen psů přechodně stoupl po začátku četnějšího používání granulované stravy.
(Převzato z www.wdk.cz/cz/)
- Pojmem dilatace a torze žaludku (GDV) označujeme nadměrné naplnění žaludku (nejčastěji plynem) spojené s jeho rotací kolem kořene závěsu. Spolu s GDV je pro podobné klinické příznaky důležité zmínit i tzv. prostou dilataci, kdy je žaludek pouze přeplněn bez rotace.
Klasický syndrom GDV je akutní stav s úmrtností kolem 30 – 40 %. K úhynu dochází nejčastěji následkem selhání kardiovaskulárního systému.
Za příčinu je považována funkční nebo mechanická porucha vyprazdňování žaludku jako následek narušeného fyziologického mechanismu odstraňování plynů ze žaludku (eruktace, zvracení, přestup do tenkého střeva ). Co je však příčinou této obstrukce zatím není známo. Příčinou hromadění velkého množství plynu v žaludku je polykání vzduchu při hltavém příjmu krmiva, při stavech nevolnosti (tzv. aerofagie), bakteriální fermentace karbohydrátů a difúze plynů z krevního řečiště. Rozvoji GDV napomáhá pohyb po příjmu velkého množství snadno kvasitelného krmiva nebo vody. Epidemiologické studie neprokázaly vliv skladby krmiva na bázi sóji nebo cereálií. Při vzniku GDV mají vliv též anatomické predispozice (velká plemena psů s úzkým, hlubokým hrudníkem – doga, NO, dobrman, baset, velký knírač), stres při krmení, trauma, poruchy žaludeční motility, zvracení, illeus ( porucha průchodnosti trávicího traktu ).(Převzato z www.hkvet.cz/)
Z výše uvedeného a z konzultace s veterinářem vyplývá, že dědičnost sice není prokázaná, ale je více než pravděpodobná. A je alarmující, když na torzi trpí mladí psi. Bohužel jsou mezi nimi i ridgebaci. A jsou mezi nimi i dvou až tříletí psi. Bylo by vhodné tyto psy evidovat, i když to zřejmě bude záviset jen na zodpovědnosti a slušnosti jednotlivých majitelů. Možná by se tak mohla četnost torzí alespoň zkusit zredukovat.
převzato z http://www.hafbezobav.cz - autorem článku je Magda Horká